za jejich solidaritu, za nasazení svých možností, znalostí, kontaktů, za jejich výdrž, mnohdy i odvahu, ale hlavně za obětování svého volného času v boji za osvobození „vězňů svědomí“ východního bloku v době studené války – takových jako jsem byl já a stovky dalších… to oni byli zároveň původci i součástí nezadržitelné „vlny“, která zbořila Berlínskou zeď a dala základ sametové revoluci….na sklonku roku 1989 – 3 roky po mém osvobození – nebyl bych schopen tady sestavit byť neúplný seznam jmen pro nedostatek místa i mé paměti – proto:
THANKS TO ALL OF YOU !!!
Where-ever I walk
in my prisoner dreams
I meet people like You
Marget, Peter, Mike, Sue…
The lovers in jeans,
the army in blue
They have any swords
Don´t need too much words
They are LOVERS at first side
But to any port
On how-every board
Comes with white flowers
To for love fight
Young people walking
in my dreams
just like yours´ my spirit beams
I lough, I love, I have blue jeans
But just only in my dreams…
Valdice, 80. léta