Historické Kartouzy 1823

Bože dík, žes přišel pro mne Za klášterní tu zeď Já sám byl mezi kapucíny Vůkol mříží šeď Jen zvony halasně vyzvánějí Jsi sám, jsi sám, jsi sám… Marně doufáš Marně věříš Všechno je jen klam Zde není úcty, není lásky, není radosti Jen strach z intrik udavačů a lidské podlosti Zde ze světa snad celého v tom klášteře je sběř A také se tak chová – jak hovada, jak zvěř Ta jejich gesta, hnusné mravy a scestné myšlení Celého tě obchvacují a nutí k zbláznění A ty, ač nejraději řval bys FUJ A naplil jim všem v tvář Raději nevidíš, neslyšíš… Jenom křičet chutě máš Bože dík, žes přišel pro mne Za klášterní tu zeď Už nejsem mezi tupenými Duše moje leť! Jen zvony budou vyzváněti: Byl sám, byl sám, byl sám… Přesto doufal Přesto věřil I když vůkol byl jen klam!