dodatečná kapitola ke knižní publikaci s dokreslující fakty STB spisu s jakou sítí konfidentů v mém případě a asi i v jiných kauzách STB pracovala, tak jako jejich zrůdnost v konání, ale i jako příklad neschopnost činnosti STB – v případech prvo-hlavových (protistátní činnost) odsouzenců, již uzavřených – jako byl ten můj v době, kdy jsem byl již pod zámkem nejstřeženějšího vězení v zemi – ve Valdicích u Jičína
Tuto kapitolu jsem prostě „musel“ ještě dopsat – i když již mimo vydanou publikaci – přiměly mně k tomu dost silné podněty. Především se mi dostal do ruky tajný spis – svazek 698331, který založilo Ministerstvo Vnitra 9. dubna 1980 pod registračním číslem 19468 a krycím názvem „TUNEL“, jejíž kopii níže na webu zveřejňuji k nahlédnutí všem zájemcům . Do této akce STB bylo zapojeno mnoho „TS-tajných spolupracovníků“ – ale především i KONFIDENTÚ (donašečů), rekrutovaných vězňů z mého okolí, na moji osobu – nejdříve ve vazbě a pak i ve Valdicích – nasazených.Po prostudování spisu se mi potvrdilo nejedno jméno, které pak v kontextu s výpovědí TS pasovalo i ke krycímu jménu v protokolech uváděném. ….
A pak to byla svědectví dvou autorů: Jana Beneše, v publikaci Indolence (která režimu „vadila“ a kterou napsal převážně v roce 1986- tedy až po mém propuštění) a svědectví z knihy (která režimu hodně vadila) od Josefa Frolíka „Špion vypovídá“, ve kterém autor líčí m.j. organizaci MV a STB od padesátých let a jejich špinavé praktiky a způsoby v akci pod krycím názvem „Kámen“. K tomu jeho podrobnému líčení této akce jsem se vrátil, abych si jen ověřil jak dalece se změnily důvody, pohnutky či praktiky komunistů v rozmezí nějakých 30-40 ti let od let padesátých a šedesátých a zjistil jsem, že se vlastně v jejich prohnilých duších a scestných zájmech až do mé doby nezměnilo nic – jen v některých směrech režim již nemohli jít v letech 70 a 80-tých do důsledků a vraždit nevinné v takovém rozsahu, jak to činili s radostí a se zápalem za Zápotockýho a pak za Novotnýho, o vrahu Gottwaldovi ani nemluvě.
StB si prostě zlegalizovala ve jménu KSČ m.j. hromadné, nebo jednotlivé zločinecké provokace jen proto, aby politbyru a celému národu mohla dokázat jak stále v zemi bují anti-režimový odboj a prezentovali jak svoji důležitost, tak i stále větší a větší nezbytnost jejich estébáckých akcí pro udržení a posílení moci režimu a vlády. Frolík popisuje i jak to tehdy v těch letech bylo organizováno a jak to fungovalo. Jako příklad uvádí zneužití pokusů o emigraci a zneužití zájmu o útěky třeba z jáchymovských uranových koncentráků… Obojí bylo organizováno s vědomím MV a pod taktovkou STB a při pokusech o emigraci i ve spolupráci se STASI (východoněmecké STB). Celá tehdejší STB akce nazvaná „Kámen“ byla založena na snaze desetitisíců občanů, jež chtěli opustit zkomunizovanou vlast a přečkat hrůzovládu komoušů třeba i v krutých podmínkách západoněmeckých lágrů pro uprchlíky. Agenti-provokatéři z řad STB chodili mezi lidi a za úplatu nabízeli bezpečný převod přes hranice – tedy útěk na západ. Tito „STB-převaděči“ převedli jim svěřenou skupinu k hranicím, ale (když měli uprchlíci štěstí) pak je předali přímo do rukou pohraničníků, kteří je většinou surově zbyli, okradli o zbytek a předali SNB – která je nechala postavit před soud. Píši „když měli štěstí“, protože byli i tací „převaděči“, jako na příklad nejmenovaný agent STB z Plzně, který emigranty zkasíroval, dovedl do lesa a tam je postřílel. Po požáru hájovny se našel masový hrob. Údajně o takovýchto smrtí končících akcích „emigrace“ STB ani MV nevědělo – ale zmíněný agent STB, když ho náhodou zadrželi „spáchal sebevraždu“ prý dříve, než ho mohli vyslechnout. Celá tato masová zvrhlost komunistů a jejich STB psů je české veřejnosti dodnes neznámá…píše Frolík již před 30 ti lety ….a tak je tomu žel i dodnes! To, že Barák, jako tehdejší ministr vnitra již v roce 54 a 56 tyto zločinecké provokace zakázal svými dekrety s okamžitou platností, zdaleka neznamenalo, že tyto metody nepřežívali až do roku 1990 i přes to, že tento výnos MV nebyl údajně nikdy zrušen ani jinak upraven.
A že estébácké praktiky zůstaly stejné i v letech osmdesátých dokazuje spis pod přiléhavým názvem „TUNEL“, který byl založen, jak shora uvedeno na moji tehdejší družku A.S., která měla i po svém odsouzení za paragraf 109 (pozn.red.) a z toho vyplývající uložené podmínky na 2 roky, ještě tolik odvahy a fištrónu, aby těmto níže popsaným praktikám byla schopna odolat a snažit se jim nepodlehnout.
Kladete si asi otázku „proč by něco takového soudruzi dělali?“…když mě, jako osobu, o kterou jim v té akci vlastně šlo, měli pod zámkem ještě na dalších 10 let. Do jejich zvrhlých zločineckých mozků nikdo neviděl ani tehdy, ani dnes, ale dá se předpokládat, že hlavní důvod nebyl jiný, něž v těch padesátých letech. Jak jinak by ospravedlňovali před lidmi, že udržují a vykrmují tak rozsáhlý vojenský a policejní aparát složený vlastně z pěti armád (vojsko, milice, SNB, STB a bachaři) nepočítaje pomocné stráže VB, tajné agenty, spolupracovníky (TS), na pozicích bezpečáků a udavačů v každém podniku, restauračním zařízení, nebo obchodu. I když, jak i Frolík píše, ty náklady na celý ten „ansámbl“ a jeho arsenál se schovávaly již na úrovni generálních ředitelství mezi výdaje úplně jiných resortů tak, aby vznikl dojem, že republiku ta nadpočetná a úplně zbytečná armáda příživníků, vlastně skoro nic nestojí. Jenže to vše „nic-nedělání“ a mrhání časem jen proto, aby vznikl takový
všeobecný dojem, stálo to náš národ během celé té doby za vše co ti „stáťáci“ zbytečně podnikali až stovky miliard, které komouši čerpali/kradli bezostyšně celou dobu z naší snahy a výsledků práce a doslova ty hodnoty lidem vytvořené „vyhazovali“ z okna pro neustálou potřebu boje s „třídním nepřítelem“, který tu defacto nebyl, nebýt toho, že si ho komunisti svým počínáním stále vytvářeli pro ospravedlnění svých aktivit sami.
Přísně tajný návrh na akci TUNEL, zaměřenou především proti mé osobě t.č. ve Valdicích za použití vytěžených skutečností od donašečů STB (TS) a posléze v textu protokolů řádně upravených pro možnost použití (ze 75% vyfabulovaných a notně nadnesených) byl podle dostupných informací založen 3.4.1980 na II. Správě SNB, 6. odbor – náčelníkem 2. oddělení kpt. Jaromírem Langerem. A to proto – píše se v odůvodnění – že se já Jaroslav Javorský , jako odsouzený a vězeň číslo 01258, snažím navázat kontakt se svými příbuznými všemi mně dostupnými prostředky a pro tuto činnost se snažím získat i svoji družku.
Na vysvětlenou pro čtenáře: V té době jsem pracoval za mřížemi valdického vězení intenzivně na tom, abych (do té doby) již vlastně hotový koncept šifrování pro dopisy s rodinou ve formě návodu mohl dopravit rodičům do Německa a mohli jsme se tak lépe a bez cenzury dorozumívat. Byl jsem si vědom jak ostře jsem i ve Valdicích stále sledovaný, a abych mohl v tomto svém záměru a dosažení cíle pokračovat co nejbezpečněji, musel jsem se tedy snažit na druhé straně nějakým způsobem odklonit zájem bezpečáků o moji hlavní (utajovanou) činnost na nějakou „vedlejší kolej“. Připadalo mi přirozené, že kdybych byl na místě těch, kteří mně mají „dozorovat“, budu sledovat především tu moji očividnou činnost …no a ta byla mnou záměrně produkována! Kudy jsem chodil, tam jsem „sháněl“ možnost poslání dopisu ven. Věděl jsem že dříve, nebo později tu zprávu o moji snaze donese někdo z udavačů (TS) valdickým bezpečákům a ti s tím budou muset něco dělat. Do těch dopisů posílaných ven nabízené vedlejšími cestami několika „snaživci“ na různé adresy do Čech přes „jisté – mně však v tu chvíli neznámé osoby“ (o kterých jsem byl 100% přesvědčen, že jsou to informátoři, nebo přímo TS od STB v muklovských mundůrech) jsem psal vlastně o ničem – jen tak, abych vzbudil dojem, že chci posílat – třeba i za úplatu – dopisy ven bez cenzury a takové dopisy i stejným způsobem od rodičů dostávat. Nechtěl jsem riskovat –že až se mi podaří dostat moji šifru ven – aby má korespondence s rodiči byla nějak příliš probádávána na nějaký druh tajného písma, anebo, aby mně dokonce tu korespondenci zabavovali.
Asi jsem uvažoval správně, protože z toho výše uvedeného spisu STB jsem se nyní po 40 ti letech dozvěděl, že kontrola vzájemné korespondence (zejména s cílem zjistit případné používání tajnopisu) byla prováděna orgány VI. Odboru S-StB Hradce Králové. Jestli ten samý odbor kontroloval se stejnými cíli, jak shora avizováno, moji oficiální cenzurovanou korespondenci s mými rodiči i po roce 1981, kdy jsme začali používat v dopisech obě strany tajnopis, tak jsem byl asi nejen dostatečně prozíravý, ale i moje šifrování bylo tak dobré, či nenápadné – protože na to soudruzi, díky tomu, nikdy nepřišli!
K rozjetí akce Tunel, potřebovali estébáci z HK prostudovat nejen moji dosavadní korespondenci oficiálně posílanou, ale i tu zabavenou, další písemnosti jako dosavadní výslechy sítě udavačů, kterými jsem byl ve Valdicích doslova obklopen a také nové, pokud možno pádnější a silnější argumenty, které tajní spolupracovníci (TS) museli dodat bezpečákům v NVU Valdice ….a když ne dodat, tak je vymyslet a následně potřebně zveličit! Když jsem četl nyní ty zprávy z výše uvedeného spisu od TS Miroslava a TS Severa , které napsal a upravil mně přidělený valdický bezpečák npor. PEPA Sedlák, nestačil jsem věřit svým očím. Nepamatuji si, že bych byl býval krmil tyto „informátory“ až zase takovými nesmysly, které zde v protokolech na toto téma vedených, dnes po skoro 40 letech mohu číst. Jistě jsem mnohé zveličoval a snažil se „vzbudit dojem“ – ale vím, že to mělo být vše pokud možno věrohodné a mělo se to týkat pouze korespondence. To ale soudruhům z STB pro rozjetí a k ospravedlnění takové akce jako byl TUNEL nestačilo, potřebovali něco víc – co takhle kdyby chtěl Javorský třeba utéci během eskorty, nebo se nechat na dvoře vyzvednout vrtulníkem, nebo vyvést při té příležitosti ze země i nějaké starožitnosti…?! No a tak na tom „Mirek s PEPOU“ začali pracovat – jak jsem si nyní mohl přečíst. Miroslav (TS) diktoval a Pepa (bezpečák) psal zprávy – jednu lepší než druhou až ze mě udělali „gangstera mezinárodního kalibru“, který se chystá utéci jednou ze dvora, jednou z eskorty, jedno přes Thomayerovu nemocnici v Krči …který disponuje nejdříve jen 10.000 DM, ale protože se jim to zdá málo, tak při dalším výslechu už je to 30.000 DM, které mám mít tehdy uloženy v Mnichově…. No a z těch uložených jsem pak dle nich slíbil 20.000 DM – jak tvrdí Míra a píše Pepa – poslat do Živnobanky nějakému Chroustovi (kterého nějak neznám) na organizaci mého útěku (který jsem mimochodem pro jeho neproveditelnost ani nikdy neplánoval).
Ne že bych o útěku byl býval nikdy nepřemýšlel, ale zavrhl jsem to vždy pro nereálnost vzhledem k okolnostem. Jo a na důkaz jak je pro mě jednoduché sehnat a dostat do Valdic cokoliv, Miroslav do protokolu vypovídá, že jsem mu předal na vycházce čerstvý výtisk „Zuericher-Zeitung“, který prý ale Mirek raději hned zlikvidoval, jako nebezpečný. Údajně jsem měl mít podle informátora Miroslava zajištěn i přísun dalších výtisků…ale pak už se o tom nikdy nikdo nezmínil. V další zprávě přináší Miroslav zase informaci o tom, že jsem si objednal přes Pokornýho (nepamatuji si ani kdo to měl být, ani toto jméno), který jde do civilu, 3 paruky a že prý vezmu na ten útěk s sebou ještě dalšího vězně Novohradského (to byl vězeň pracující v expedici mačkárny v době kdy tam pracoval i můj „kolchozník“ Petr M.), jen neví pro koho je ta 3. paruka!?!
Na tomto místě je třeba se zmínit kdo to byli vlastně ti tajní spolupracovníci STB ve vězeňských mundůrech. Tak ten „TS Miroslav“ byl všemi mastmi mazaný dlouholetý podvodník- recidivista, který byl znám již od šedesátých let nejen jako nenapravitelný podfukář, ale v muklovském mundůru stálý a věrný spolupracovník STB za úplatu. Jmenoval se Zdeněk Morkes – bývalý číšník, nar. 11.5.1931. Morkese jako odsouzeného měl „tu čest“ poznat již ve vyšetřovací vazbě nejeden našinec a nejeden na jeho „špeky“ naletěl. Jen se ho nepodařilo hned odhalit a tak mohl beztrestně udávat a podvádět více jak 20 let. STB mu ty jeho „malé prohřešky“ tolerovalo a když už se ty jeho stálé podvody nedali „zamést“ pod kobereček a Morkes musel před soud, věděl, že o něj bude ze strany STB dobře postaráno. A Morkes se snažil jak mohl. Jeden z prvních, který ho „prohlédl“ už v 60tých letech a který později o praktikách STB a o Morkesových manýrech a snahách napsal ve své publikaci „INDOLENCE“ byl spisovatel Jan Beneš., spolupracovník Pavla Tygrida a Karla Zámečníka, kteří vydávali a psali v šedesátých letech m.j. hlavně pro exilový časopis Svědectví. Zatímco však Pavel Tygrid emigroval do Francie – president Antonín Novotný, který vyžadoval jak jeho eliminaci tak i vraždu redaktora Josefa Jostena (který m.j. byl jedním z rádců moji maminky v mém případu a spoluzakladatel CDUP). Novotný tehdy nařídil Beneše a Zámečníka postavit před soud pro vlastizradu a podvratnou činnost, tak jako další kriminální činy (protože „prvohlavoví“ delikventi nemohli být podle soudruhů nikdy trestání jen za politicky motivované činy, ale i za činy kriminální povahy – a ty soudruzi museli každému takovému „přifařit“ stůj co stůj). No a tak STB dala Benešovi na celu Morkese a ten co na Beneše nevěděl to si vymyslel a tak se podobně jako u mě pobyt na Ruzyni i Janu Benešovi protáhl na dlouhé měsíce. Za mně, v roce 1978, Morkese ve vazební věznici Ruzyně nebylo –ale TS tam byli – jen se jmenovali jinak. No a kvůli pokročilé technické vybavenosti věznice těch „MORKESÚ“ už zase soudruzi od STB tolik nepotřebovali, měli lepší: odposlechy na celách.
Mně STB přidělilo Morkese až po příjezdu do Valdic. Jako „spolehlivý“ a zasloužilý TS dostal u ŽBS od STB teplé místečko v kanceláři jako účetní…. A tak mně hned při příjmu do stavu na mačkárně přátelsky ujistil, že mně jako „prvohlavového“ (odsouzenci za protistátní činnost) nenechá z moci své účetnické funkce „padnout“ …a že když budu cokoliv potřebovat, mohu se na něj obrátit – on to má možnost zařídit. To jsem také dělal, dokonce jsem mu dával „nezávadné“ dopisy pro moji sestřenici Evu Procházkovou (kterou Morkes ale bezpečákům nahlásil podle spisu -jako svoji družku – abych si já mohl s ní „TAJNĚ“ dopisovat) – a na rozdíl od něho (Morkes se musel domnívat, že já nic netuším – byl jsem pro něho pramenem vedlejších příjmu za podávané informace o mně bezpečákovi), jsem ho já celou dobu „krmil“ informacemi, které chtěli bezpečáci slyšet, které však museli být aspoň trochu věrohodné a které mi nemohli zase až tolik ublížit, které ale Morkes (možná i s podporou Sedláka) záměrně zveličoval, nebo si dokonce vymýšlel. Já jsem de domníval, že tím získávám aspoň jednu pravděpodobnost – a to, že se estébáci nebudou snažit nasadit na mně několik dalších informátorů, které bych již tak dobře možná neodtajnil. Pro mě bylo lepší s nimi komunikovat než se separovat, protože tam ve věznici člověk nemůže žít stranou od toho, od čeho se v civilu může distancovat – nepřežil by!
Časem jsem však zjišťoval, že pro bezpečáky je jeden informátor na jedno tak „nebezpečné“ individuum, jako jsem měl být v očích STB já, málo a tak jsem nemohl „usnout na vavřínech“. Časem jich přibývalo – nebo byli od počátku a já jsem je teprve postupně odhaloval a hledal způsob jak s nimi komunikovat – to chtělo však nejen dobrý žaludek, přetvářku, ale i paměť – paměť dobrého lháře. Mezi ty, které mi „uškodili“ v „zájmu vlasti“ patřilo na příklad i Petr Kratochvíl, narozen 1945, který si zvolil krycí jméno Kladno a kterého po jeho akci proti mně (měl za úkol mně okrást o co možná nejvíce prostředků v době nákupu na oddělení – tak aby to „utajil“ že je ta akce namířená proti mně, okradl všechny na cele, což čítalo tehdy něco kolem tuctu vězňů) museli bezpečáci odvést pryč z Valdic, protože by ve Valdicích pomstě muklů neunikl. V takových „jasných“ případech drží všichni při sobě a provinilec je už předem odsouzen…ale asi ta odměna a slíbená ochrana ze strany STB byla natolik štědrá a jistá, že se mu to vyplatilo riskovat.
Jiný, neméně nebezpečný, konfident STB měl přezdívku „SEVERA“ . Byl z pracoviště jablonecká bižuterie pracující v kartuziánském kostele, kde donášel především na dalšího „stopětkaře“ (paragraf vyzvědačství.) Miroslava Jandu. To TS Severovi však nebránilo, aby se v inkriminovanou dobu nenechal přeložit bezpečáky na celu se mnou a aby si tak mohl získávat moji důvěru a nabízet mi své služby. Jmenoval se Jiří Kudlička, narozen 1921 – zavřený také za podvody a navíc za rozkrádání státního majetku. Proto mu nedalo mu moc práce mně na podnět bezpečáků také okrást, ale jeho hlavním úkolem od STB bylo dodat bezpečákům zaručené informace o tom, co Javorský plánuje. TS Severa má ale jiné informace než Morkes (jak se uvádí v protokolech o jeho výslechu k mé osobě) –… ne s Novohradským, ale s Jandou – plánuje Javorský útěk a to přes Pankrác a Lederer, kterého jsem měl podle Kudličky potkat na Pankráci v nemocnici. Lederer nám s Jandou bude pomáhat k útěku zvenku. Ve své omezenosti STB tady vůbec nedocházela nesmyslnost „zjištění“ jejich „pramenů“. Protože kdybych byl býval měl možnost ve Valdicích číst čerstvé vydání Zuericher-Zeitung, a měl tu možnost spojit se s Ledererem venku, tak bych byl býval neoslovoval takové žabaře, jako byli jejich konfidenti s žádostí o odeslání nic neříkajících dopisů moji sestřenici, nebo známým, či na neexistující adresy – to abych jim zamotal trochu hlavu. Toto soudruzi nedomysleli tak, jako mnoho dalších nuancí.
Mám pro to jen jediné vysvětlení: valdičtí bezpečáci nemohli na mně nic lepšího pro řídící orgán STB zjistit, ale potřebovali nějaké výpovědi o moji „nebezpečnosti“. Všichni jejich vnitřní TS (Mirek, Miroslav, Severa, Kladno, Skála, Dan a další ) v akci TUNEL zaúkolovaní, byli zase asi potřební nějakých klepek (narkotika v prášku), které dostávali kromě tabáku od bezpečáků za výslechy a informace o mně tak, jako další Valdické výhody včetně lepšího zařazení do pracovních pozic a tak popustili jeden po druhém uzdu své fantazii – někde bych řekl „až moc“! Že bezpečák konfidentům za informace platil, to mohu tvrdit s jistotou, protože s některými konfidenty jsem měl dohodu – jako na příklad informátor Dáša (buzerantská Liduška) – když přišel z výslechu ukázal kolik klepek má od bezpečáka, dostával ode mě vždy dvojnásobek, za to že mi podal zprávu na co se ho Sedlák ptal a taky že bezpečákovi tam, kde jsem potřeboval, sem tam i věrohodně zalhal a naservíroval to, co jsem Dáše řekl předem. A Sedlák, který se nemusel nikomu zodpovídat na kolik je jeho zpráva výslechu TS pravdivá, protože sám musel vykazovat více a více aktivní činnosti na mém případu a protože se výslechy konfidentů nenahrávaly, měl další volné pole pro svoji bujnou fantazii, když sepisoval záznam o výsleších v konečné podobě na psacím stroji.
Takže, když náčelník 2 odd. 6 odb. II SNB Langer sumarizoval na 6 ti stranách A4 svoji zprávu a k ní připojil tu ke „schválení“ potřebnou snůšku nesmyslů o mé osobě sepsanou bezpečáky a jejich konfidenty na minimálně 20 ti stranách A4 a předložil ji 31.3.1980 náčelníku 6. odboru II SNB ke schválení ….tak ten souhlasil …a akci TUNEL schválil! Provedením akce byl pověřen hlavně TS Vladimír – údajně agent v civilu. Jmenoval se Vladimír Hořák, nar. 1944. Měl také krycí jméno Mirek a z textu vyplývá, že pocházel z Plzně, od STB naverbovaný až v roce 1979. Mirkovi měla sekundovat dle návrhu pro akci TUNEL „vhodná nevýjezdová osoba“ z řad civilních zaměstnanců NVÚ Valdice pod vedením 0-StB Jičín (to byl možná ten „zájemce“ o auto – viz text níže). No a protože odsouzený Novohradský – kriminálník , jako můj -podle Morkese – údajný komplic pro útěk z vězení – byl vyhodnocen podle StB jako „slabý čajíček“, už tam ve schválené akci TUNEL figuruje jiný komplic: odsouzený Janda a pro jistotu ještě Grohman (oba prvo-hlavoví) – to aby ta akce získala pro STB odůvodnění ještě více na „nebezpečnosti“. Cíl je jasný: nalákat Javorského a oba další „prvo-hlavové“ (protistátní činnost), aby přes „Miroslava“ a přes „Mirka“ alias „Vladimíra“ posílali poštu ven prostřednictvím družky Javorského. A ona bude dopisy osobně přebírat a odpovědi předávat TS Vladimírovi/Mirkovi (HOŘÁKOVI) a 6. odbor STB Hradec Králové bude mít přes tu jakoby „necenzurovanou“ korespondenci plnou kontrolu. Jenom mají obavu, aby se jim moje tehdejší družka nechtěla „podívat na zoubek“ a nekladla nějaké všetečné otázky. A protože vědí že není hloupá, tak by ji potřebovali něčím zdiskreditovat, nebo ji při něčem nekalém přistihnout tak, aby porušila takovým činem svoji podmínku a oni ji měli hezky v hrsti. Proto ji nejdříve sledují a o každém jejím kroku vedou záznamy …s kým a kde a jak dlouho byla…ale když to nějakou dobu k ničemu nevede, tak to zkusí jinak. Anička měla v té době již asi 3 roky bílého Fiata 128, který jako nový stál něco kolem 18.000 tuzexových bonů tehdy v přepočtu cca 90.000 Korun. Nejdříve to soudruzi zkusí tím, že za ní pošlou jiného estébáka (TS), který se vydává za zájemce o její auto – že ho strašně nutně potřebuje a že je ochoten zaplatit „královskou“ cenu – když ona však kroutí stále hlavou, nabídne ji estébák 150.000 korun. Fiat tři roky jetý tehdy už neměl cenu ani 50.000 korun a tak když ten chlápek ty peníze před ní položil na stůl, chvíli zaváhala….ale nevzala to! Milého a „štědrého“ pána vypoklonkovala a mohla si konečně oddychnout – protože estébákům tu vějičku nespolkla – byl by to býval tehdy ještě trestní čin – spekulace! Pak ji předvolali ještě nejednou na místní SNB stanici na Praze 1 a zkoušeli ji obviňovat z příživnictví a kuplířství – stačilo však říci, že ji zastupuje advokát JUDr. Lžíčař (mimochodem i on byl někdejším tajným informátorem STB, jak jsem se později dozvěděl)…a SNB ji dali pak pokoj.
Ne však STB a TS Vladimír/Mirek (HOŘÁK), kterého STB z Hradce považovala (dle hodnocení v aktech) nejen jako spolehlivého, brilantního a důvěryhodného agenta, ale i jako eventuální možnost jeho využití k podstavě cizí speciální službě – takže si na akci TUNEL měl získat své OSTRUHY. A pozor – tady se soudruhům asi něco zvrtlo – další zpráva o výslechu TS Mirka (či Vladimíra) ergo HOŘCE je z 13. května 1980, který se dle jeho výpovědi, vydal s mým dopisem dne 1.4.80 za moji družkou. TS Mirek (či Vladimír) ergo HOŘEC zůstává pro STB v nasazení i u dalšího doručení dopisu mé družce, dne 30.04.80 a jeho schůzka s STB orgánem v restauraci „U Bergnerů“ na Praze 3, a to 3 týdny na to. Jenže ve stanovisku ŘO se dozvídáme, že TS Vladimír je vlastně odsouzený, který dostává dopisy k odeslání ode mě – ten ale nezná zase TS MIREK alias Dvořák, jak se představil mé družce. Oni to soudruzi (asi kpt. Langer) totiž trochu „zvojtili“ (popletli), jak se později vysvětluje. Základem bylo to, že jsem já – jak již uvedeno – rozesílal s úmyslem odklonit pozornost moje „tajné“ dopisy přes více lidí /kanálů a na více stran a to soudruhům jaksi stále unikalo….a ze záznamu z 27.5. 1980 od StB Jičín vyplývá, že jsem dostal odněkud zprávu od mé bývalé družky, která m.j. mluví o tom, že je „prokoukla“, neboť zatím co TS MIREK alias Dvořák ji předával v bytě můj dopis a ona jemu věci od rodičů pro mě, seděl v autě venku za rohem ten, který ji nabízel 150.000 korun za její auto a ona to pak viděla, když museli jednosměrkou projet kolem jejích oken. Ty věci, které TS Mirek od mé družky převzal mi nakonec musel vydat vychovatel. Dělali jakoby to byl býval nepovolený balík od rodičů – jediné co soudruzi stopili bylo 1500 korun k balíku přiložených.
Akce TUNEL však musela nějak pokračovat a tak jičínské pracoviště STB začíná využívat jiného –v aktech nejmenovaného – pramene, který musel být v červnu 80 umístěn přímo na cele se mnou (domnívám se že to mohl být Kudlička- ale vypovídající již ne pod TS krycím jménem Severa), protože vypovídá do záznamu, že četl v neděli večer dopis psaný tužkou ze Švýcarska, kde prý mají zájem na písemných materiálech z pracoviště MV Mechanika…a další snůšku nedomyšlených nesmyslů s odkazem na naše bývalé sousedy N. z dřívějšího bydliště na Praze 9-Proseku. Ty STB nařídila okamžitě prolustrovat – ale nic pro STB a akci TUNEL potřebného se podle akt na N. nezjistilo. A tak vytěžovali svůj „nový pramen“ dál a ten, pod tlakem začal opět „básnit“ a vymýšlet si, jen proto, aby se zavděčil. Stavěl na informacích z 50% věrohodných a k nim si vždy něco přibásnil…tak jako na příklad, že jsem se chtěl nechat přeložit z Valdic do Leopoldova (což v jedné době byla pravda)…ale k tomu si hned přidal, že jsem tam v rámci výkonu trestu doufal dělat pro papaláše tenisového trenéra!
Pokusím se ještě možná o jiný – druhý pohled – a vysvětlující názor „PROČ TO VŠE“?: Vycházím z toho, že spis začíná již koncem roku 79 vlastně na základě toho, že MV -STB nakázalo Valdicím něco „vytvořit“ a tak to nazvali „tunel“ (na mně). Vůbec mi tam nesedí časové údaje. Do Valdic jsem se dostal až na jaře 79 a nikdy by mně bývali neposlali na Pankrác eskortou již v červnu t.r. od pece mačkárny ŽBS na pracoviště návlek Lišný jsem podle mě byl propuštěn až po roce bojů – tedy v roce 1980 (to tam taky nesedí s tím Karbulou…A i když je v tom spise pár věrohodných údajů-bodů, na které se pamatuji a které jsem vypouštěl většinou jako věrohodnou informaci záměrně, vím na 1000 %, že jsem (kromě Petra- mého kolchozníka – a později Magora, které mimochodem ani por. Sedlák nikde neuvádí) s nikým o nějakých mých úmyslech nemluvil a o nějakých plánech na útěk (jak tam rozvíjejí )– už vůbec ne – alespoň ne vážně (to by mi bylo bývalo mohlo v mých skutečných plánech jen škodit). Také sumy, které tam od TS Miroslava lítají 20-30-50-130.000 DM jsou utopické a protože v těch jeho hlášeních Sedlákovi ať již při osobním výslechu, nebo vhozené do jejich „mrtvých schránek“ v rámci útvaru se vyskytuje opravdu skoro 90% smyšlenin, anebo mnoho bylo vyčteno z mé korespondence, která byla sice ve skřínce, ale kdykoliv za mé nepřítomnosti si v ní mohl každý listovat.
Druhá varianta (proč ty nepravdy) je, že tu snůšku blábolů vyfabuloval z jemu dostupných info a podkladů jen sám por. Sedlák – oni (bezpečáci) museli nějak vykazovat svoji aktivitu a co bylo jednodušší než tuto prezentovat na základě „obkličování“ Javorskýho jako třídního nepřítele, ještě navíc s jeho kontakty ven. Pravda je, že jsem posílal přes různé kontakty úplně neškodné dopisy ven, abych vyzkoušel různé možnosti, ověřil si tak jejich použitelnost a hlavně abych odklonil jejich (bezpečáků) zájem jiným směrem . Ale takové absolutní nesmysly že jsem chtěl dělat po přeřazení v Leopoldově tenisového trenéra, že jsem podléhal Jandovi, nebo náramek za ¼ mega a jiné do nebe volající nesmysle, co tam uvádí – to dnes už spíš pobaví, než naštve… MOC mně potěšila zmínka o VI. Odboru STB v HK, kteří (jak se píše) studovali moji korespondenci na „tajnopis“ – že bych byl tak dobrý….anebo oni tak naivní až neschopní?! Další zajímavá skutečnost je ta, že ten spis vlastně není úplný – anebo že k roku 1980 končí, když moje opravdové aktivity, o kterých by měl být veden nejeden spis, začali (jak v publikaci popisuji) až 82-83! 79-82 jsem se ve Valdicích teprve zabydloval.
Situace kolem akce „TUNEL“ se soudruhům začala komplikovat a vymykat se původnímu plánu ve všech směrech – MV/SNB/STB tuší nedůvěru jak mé družky tak i moji v tomto směru a tak další můj dopis družce nedoručuje osobně prostřednictvím TS, ale vhozením do schránky – a čeká jak se situace vyvine a jako cíle si klade upevňovat naší důvěru v tento styk (v záznamech STB začíná figurovat stále více a více jmen pracovníků STB z Jičína a Hradce, kteří si tento „TUNEL“ předávají jako horkou bramboru) a nařizují opět kontroly moji bývalé družky i zesílení kontroly mého konání. V lednu 1981 ve svém návrhu již přiznávají jistý prozatímní neúspěch kontroly mé korespondence a pro TS MIREK prozatímní nemožnost zahájit zpravodajské kombinace se speciální službou NSR, i to že se jim zatím nepodařilo, jak plánovali, vyprovokovat a zatáhnout do komplotu se mnou Jandu ani Grohmana, což omlouvají dalšími závažnými překážkami pro úspěch akce. Nicméně i přes to vše akce TUNEL pokračuje. Až tři měsíce na to se soudruzi konečně dohodli na tom, že to vzdají – dne 9.4. 81 v přísně tajném prvopise II správy SNB – 2 odbor, kterému to hodili v lednu na krk operativní pracovník por. Nechvíle navrhuje a náčelník toho samého odboru schvaluje uložit signální svazek akce TUNEL do archivu. Dále pak konstatuje, že oba TS MIROSLAV a TS MIREK se asi před A.S- moji družkou dekonspirovali, nezískali potřebnou důvěru, dělali chyby (jako byla odlepující se obálka…) a že i Javorský jim ten naplánovaný TUNEL stále kazil. O TS Vladimír již ani zmínka. Doslova cituji: „Postupem doby byla kontrola kanálu, který si Javorský vytvořil, našimi prostředky nemožná, protože vytvářel stále nové a nové způsoby, přičemž jak se ukázalo, nebylo možné již ani další využití TS MIREK k realizaci původního kontrarozvědného záměru….“
Podtrženo, souhrnně a srozumitelně sečteno: všechno co jsme (my STB včetně tajných spolupracovníků a bezpečáků z Valdic) v akci TUNEL udělali, to stálo „za hovno“ (autor se omlouvá, ale jinak to nazvat nešlo)…celý rok jsme probendili a nic jsme nezjistili, ani jsme nebyli schopni něco prokázat. Akorát jsme s tím zabili náš i beztak zbytečný čas a možnosti jiných nasazení. Ale na více jak 160 ti stranách zde ve spisu zaevidovaných, jsme po celý rok prezentovali nasazení několika desítek, lidí – našich oddaných spolupracovníků – „kteří bděle střeží náš spánek a brání tak výhody socialismu s lidskou tváří před těmi, kteří tato naše těžce vydobytá privilegia ohrožují…“ (jako na příklad v tomto případu – pozn. Red) !
Toto jsou výsledky „ mé lustrace“ (některých) konfidentů z Valdic – vědomě na mně nasazených
„X“ Zdeněk Morkes, 1931, kr.jm. Miroslav – jeden ze dvou účetních na pracovišti mačkárna ŽBS – jinak jeden z hlavních aktérů STB v akci TUNEL
„X“ Jiří Kudlička, 1921, kr.jm. Severa -jeden čas můj spolubydlící (do té doby, než mně se souhlasem bezpečáka okradl)
„X“ Petr Kratochvíl, 1945, kr.jm. Kladno – jeden čas můj spolubydlící (do té doby, než mně a druhé spoluvězně se souhlasem bezpečáka okradl)
„X“ Radovan Malenda, 1926, kr. jm. Roman či Radovan-jeden ze dvou účetních na pracovišti mačkárna ŽBS… ten druhý byl Morkes
„X“ Zdeněk Bradáč, 1942, kr.jm. Dan-pracoval v expedici Lišný (v civilu se pyšnil známostí s A. Babišem- možná donášel i jemu – již zemřel)
„X“ Dezider Vulgán, 1935, kr.jm. Skála-pracoval se mnou u jednoho stolu na pracovišti návlek Lišný
„X“ Petr Fořtík, 1946, kr.jm. Volf Karel a Petr -pracoval jako seřizovač na pracovišti mačkárna ŽBS
„X“ Josef Faustus, 1930, kr.jm. Karel – žel si již blíže nevzpomenu
„X“ Ivo Vrba, 1941, kr.jm. Dana…jinak „Dáša“ – domnívám se, že to byla „ta DÁŠA“, o které píši v publikaci, jako o koupeném informátorovi
Když jsme u těch tajných/odtajněných dokumentech – Národní archiv mi povolil prostudovat i můj vězeňský spis, kde byly kromě shromážděných zápisů o mé osobě po dobu 100 měsíců mého věznění i desítky zadržených dopisů odložených ad akta – nejen těch mých a těch od rodičů, které se zdáli být soudruhům nějak závadné, ale i dalších dopisů a karet z celého světa odeslaných na moji adresu ve Valdicích, včetně petice se stovkami podpisů za mé propuštění. Jeden z nich mně oslovil pro svoji neobvyklost. Byl napsán asi při cestě letadlem na dopisních papírech Aeroflotu 20.10.1983 – tedy měsíc po té, co vyšla ve známost všude na západě zpráva, že jsem vstoupil do hladovky a proč ji držím. Jean Claude Marclay – podepsaný, byl v té době student teologické fakulty…a několika slovy v Němčině mi chtěl vyjádřit že mi svými denními modlitbami bude podporovat – a že mně Bůh na mé trnité cestě jistě neopustí…. Soudruzi byli tak ohleduplní, že dopis nezničili, ale založili jako důkaz proti mně a proti (?!) BOHU, nebo studentu ad akta. Nedalo mi to a napsal jsem skoro po 40ti letech do Švýcarska prosbu o kontakt na toho bývalého studenta. Odpovědělo mi opatství a klášter, pod které škola patří a sdělili mi Jean-Claudovu adresu i email do Švédska, kde slouží nedaleko polárního kruhu Bohu a lidem tam žijících. Na můj mail s poděkováním po 37 letech za jeho modlitby, které byly časem nejspíše vyslyšeny, přišla vřelá odpověď a pozvání na cestu do oblasti polárního kruhu, kterou nevím zda ještě za svého života budu moci uskutečnit. Ale zato si myslím, že tato příhoda je dostatečně důstojná a natolik zajímavá, abych s ní své celé vyprávění o mých životních trampotách ukončil.
S radostí zde připojuji svoji závěrečnou hlášku:
„…až budu jednou toto vyprávět v mém klubu, tak mi to nikdo nebude věřit…“
…TAKŽE to soudruzi nakonec takřka po dvou letech vzdali a přísně tajný svazek TUNEL založili ad akta, protože , jak píší a přiznávají, že stupidita jejich spolupracovníků a stálá akčnost Javorského, který vytvářel nové a nové způsoby navazování kontaktu ven a mařil tak jejich kontrarozvědný záměr, vedla nakonec k nezdárnému ukončení jistě nákladné akce TUNEL!